Určení pohlaví u suchozemských želv: Jak poznat samce od samice
Jednou z nejčastějších otázek začínajících chovatelů je, zda si domů pořizují želvího kluka, nebo holčičku.
U malých suchozemských želv však není určení pohlaví zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
U čerstvě vylíhnutých mláďat a mladých želviček zpravidla nelze pohlaví podle vnějších znaků spolehlivě určit. Charakteristické rozdíly se začínají projevovat až během růstu a dospívání.
Záleží přitom na konkrétním druhu, velikosti, věku a individuálním vývoji želvy.
Kdy lze spolehlivě určit pohlaví suchozemské želvy
U běžně chovaných evropských suchozemských želv se pohlavní znaky postupně zvýrazňují během růstu.
U některých jedinců mohou být rozpoznatelné již při délce krunýře kolem 10–12 cm, u jiných až později. Tato hranice však není univerzální a výrazně závisí na konkrétním druhu želvy.
Proto nedoporučuji určovat pohlaví pouze podle věku nebo velikosti.
Nejdůležitější je posoudit více anatomických znaků současně a vždy zohlednit konkrétní druh želvy.
Jak růst a podmínky chovu ovlivňují rozpoznání pohlaví
Rychlost růstu suchozemských želv ovlivňuje především jejich druh, kvalita výživy, teplota, sezónní režim a celkové podmínky chovu.
Želvy chované celoročně v interiéru mohou díky stabilním podmínkám a delšímu období aktivity růst rychleji než jedinci ve venkovních výbězích, kteří procházejí přirozenými sezónními změnami.
Rychlejší růst přitom nemusí znamenat nezdravý vývoj. Důležité je, aby želva měla odpovídající podmínky, kvalitní a vyváženou stravu a správně se vyvíjela.
S postupným růstem se mohou začít zvýrazňovat také anatomické rozdíly mezi samci a samicemi.
Samotná rychlost růstu však není spolehlivým ukazatelem toho, kdy bude možné bezpečně určit pohlaví želvy. Rozpoznatelnost pohlavních znaků navíc není totéž jako dosažení pohlavní dospělosti.
Hlavní anatomické znaky: Jak poznat samce od samice
U odrostlejších suchozemských želv sledujeme několik důležitých znaků, které nám mohou pomoci při rozlišování pohlaví.
1. Tvar a délka ocasu
Ocas patří u mnoha běžně chovaných evropských druhů k nejvýraznějším rozlišovacím znakům.
Samice mívá zpravidla kratší ocas a kloaku umístěnou blíže ke kořeni ocasu.
Samec má obvykle ocas delší a mohutnější, přičemž kloaka bývá umístěna dále od jeho kořene.
Tyto rozdíly jsou nejlépe patrné u dostatečně vyspělých jedinců.
2. Tvar plastronu – spodní části krunýře
Dalším rozlišovacím znakem může být tvar plastronu.
U některých druhů mají dospělí samci spodní část krunýře mírně prohnutou dovnitř. Toto anatomické přizpůsobení jim pomáhá udržet stabilitu při páření.
Samice mívají plastron zpravidla rovnější.
Samotný tvar plastronu však nemusí k určení pohlaví stačit, protože rozdíly mezi jednotlivými druhy mohou být výrazné.
3. Tvar zadní části krunýře a nadocasního štítku
Při určování pohlaví může pomoci také tvar zadní části krunýře, postavení nadocasního štítku a prostor kolem ocasu.
Tyto znaky se však mezi jednotlivými druhy liší a u mladých želv nemusí být dostatečně vyvinuté.
Proto je vždy potřeba hodnotit celkovou anatomii želvy a nespoléhat se pouze na jeden detail.
Lze určit pohlaví malé želvičky podle fotografie?
U velmi mladých želv zpravidla ne s dostatečnou jistotou.
Fotografie může pomoci při posouzení již vyvinutých anatomických znaků, ale u malých mláďat nemusí být pohlaví rozpoznatelné ani zkušenému chovateli.
Pokud někdo u čerstvě vylíhnuté želvičky zaručuje pohlaví pouze podle tvaru ocásku nebo krunýře, doporučuji takové tvrzení brát s rezervou.
Co ovlivňuje pohlaví želvy už ve vajíčku?
U mnoha druhů suchozemských želv má na vývoj pohlaví zásadní vliv teplota během inkubace vajec.
Tento jev se označuje jako teplotně závislé určování pohlaví.
U řady těchto druhů obecně platí, že nižší inkubační teploty častěji vedou k vývoji samců a vyšší teploty k vývoji samic.
Nižší inkubační teploty
Při nižších teplotách v rozhodujícím období embryonálního vývoje se u některých druhů zvyšuje pravděpodobnost vylíhnutí samců.
Vyšší inkubační teploty
Při vyšších teplotách se u těchto druhů naopak může zvyšovat pravděpodobnost vývoje samic.
Nelze však stanovit jednu univerzální teplotu, která by u všech suchozemských želv zaručila samce nebo samice.
Rozhodující jsou druhově specifické podmínky, průběh inkubace a další biologické faktory.
Nevhodně zvolená inkubační teplota může navíc negativně ovlivnit vývoj embryí.
Proč při prodeji mladých želv nelze vždy zaručit pohlaví
Při pořizování mladé suchozemské želvy je důležité počítat s tím, že její pohlaví nemusí být ještě spolehlivě rozpoznatelné.
Znalost inkubačních podmínek může zkušenému chovateli napovědět, jaké pohlaví je u mláděte pravděpodobnější. Sama o sobě však nepředstavuje absolutní záruku.
Je proto důležité rozlišovat mezi předpokládaným pohlavím na základě inkubačních teplot a skutečným určením pohlaví podle vyvinutých anatomických znaků.
Zodpovědný chovatel by měl zákazníkovi tuto skutečnost vysvětlit a neslibovat něco, co v daném věku želvy nelze bezpečně ověřit.
Pro budoucího majitele je mnohem důležitější, aby si pořídil zdravou želvičku, která má správné podmínky pro další vývoj.
Závěrem
Z vlastní dlouholeté chovatelské zkušenosti doporučuji při výběru mladé želvičky upřednostnit její zdravotní stav, správný vývoj a podmínky chovu.
Pohlavní znaky se u mladých jedinců postupně zvýrazňují s přibývajícím věkem a velikostí. Není proto důvod na určení pohlaví u malých želviček spěchat.
Pamatujte, že u mladé suchozemské želvy je důležitější její zdraví a správný vývoj než předčasná snaha zjistit, zda z ní vyroste samec, nebo samice.
URČENÍ POHLAVÍ
Určení pohlaví u suchozemských želv: Jak poznat samce od samice
Jednou z nejčastějších otázek začínajících chovatelů je, zda si domů pořizují želvího kluka, nebo holčičku.
U malých suchozemských želv však není určení pohlaví zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
U čerstvě vylíhnutých mláďat a mladých želviček zpravidla nelze pohlaví podle vnějších znaků spolehlivě určit. Charakteristické rozdíly se začínají projevovat až během růstu a dospívání.
Záleží přitom na konkrétním druhu, velikosti, věku a individuálním vývoji želvy.
Kdy lze spolehlivě určit pohlaví suchozemské želvy
U běžně chovaných evropských suchozemských želv se pohlavní znaky postupně zvýrazňují během růstu.
U některých jedinců mohou být rozpoznatelné již při délce krunýře kolem 10–12 cm, u jiných až později. Tato hranice však není univerzální a výrazně závisí na konkrétním druhu želvy.
Proto nedoporučuji určovat pohlaví pouze podle věku nebo velikosti.
Nejdůležitější je posoudit více anatomických znaků současně a vždy zohlednit konkrétní druh želvy.
Jak růst a podmínky chovu ovlivňují rozpoznání pohlaví
Rychlost růstu suchozemských želv ovlivňuje především jejich druh, kvalita výživy, teplota, sezónní režim a celkové podmínky chovu.
Želvy chované celoročně v interiéru mohou díky stabilním podmínkám a delšímu období aktivity růst rychleji než jedinci ve venkovních výbězích, kteří procházejí přirozenými sezónními změnami.
Rychlejší růst přitom nemusí znamenat nezdravý vývoj. Důležité je, aby želva měla odpovídající podmínky, kvalitní a vyváženou stravu a správně se vyvíjela.
S postupným růstem se mohou začít zvýrazňovat také anatomické rozdíly mezi samci a samicemi.
Samotná rychlost růstu však není spolehlivým ukazatelem toho, kdy bude možné bezpečně určit pohlaví želvy. Rozpoznatelnost pohlavních znaků navíc není totéž jako dosažení pohlavní dospělosti.
Hlavní anatomické znaky: Jak poznat samce od samice
U odrostlejších suchozemských želv sledujeme několik důležitých znaků, které nám mohou pomoci při rozlišování pohlaví.
1. Tvar a délka ocasu
Ocas patří u mnoha běžně chovaných evropských druhů k nejvýraznějším rozlišovacím znakům.
Samice mívá zpravidla kratší ocas a kloaku umístěnou blíže ke kořeni ocasu.
Samec má obvykle ocas delší a mohutnější, přičemž kloaka bývá umístěna dále od jeho kořene.
Tyto rozdíly jsou nejlépe patrné u dostatečně vyspělých jedinců.
2. Tvar plastronu – spodní části krunýře
Dalším rozlišovacím znakem může být tvar plastronu.
U některých druhů mají dospělí samci spodní část krunýře mírně prohnutou dovnitř. Toto anatomické přizpůsobení jim pomáhá udržet stabilitu při páření.
Samice mívají plastron zpravidla rovnější.
Samotný tvar plastronu však nemusí k určení pohlaví stačit, protože rozdíly mezi jednotlivými druhy mohou být výrazné.
3. Tvar zadní části krunýře a nadocasního štítku
Při určování pohlaví může pomoci také tvar zadní části krunýře, postavení nadocasního štítku a prostor kolem ocasu.
Tyto znaky se však mezi jednotlivými druhy liší a u mladých želv nemusí být dostatečně vyvinuté.
Proto je vždy potřeba hodnotit celkovou anatomii želvy a nespoléhat se pouze na jeden detail.
Lze určit pohlaví malé želvičky podle fotografie?
U velmi mladých želv zpravidla ne s dostatečnou jistotou.
Fotografie může pomoci při posouzení již vyvinutých anatomických znaků, ale u malých mláďat nemusí být pohlaví rozpoznatelné ani zkušenému chovateli.
Pokud někdo u čerstvě vylíhnuté želvičky zaručuje pohlaví pouze podle tvaru ocásku nebo krunýře, doporučuji takové tvrzení brát s rezervou.
Co ovlivňuje pohlaví želvy už ve vajíčku?
U mnoha druhů suchozemských želv má na vývoj pohlaví zásadní vliv teplota během inkubace vajec.
Tento jev se označuje jako teplotně závislé určování pohlaví.
U řady těchto druhů obecně platí, že nižší inkubační teploty častěji vedou k vývoji samců a vyšší teploty k vývoji samic.
Nižší inkubační teploty
Při nižších teplotách v rozhodujícím období embryonálního vývoje se u některých druhů zvyšuje pravděpodobnost vylíhnutí samců.
Vyšší inkubační teploty
Při vyšších teplotách se u těchto druhů naopak může zvyšovat pravděpodobnost vývoje samic.
Nelze však stanovit jednu univerzální teplotu, která by u všech suchozemských želv zaručila samce nebo samice.
Rozhodující jsou druhově specifické podmínky, průběh inkubace a další biologické faktory.
Nevhodně zvolená inkubační teplota může navíc negativně ovlivnit vývoj embryí.
Proč při prodeji mladých želv nelze vždy zaručit pohlaví
Při pořizování mladé suchozemské želvy je důležité počítat s tím, že její pohlaví nemusí být ještě spolehlivě rozpoznatelné.
Znalost inkubačních podmínek může zkušenému chovateli napovědět, jaké pohlaví je u mláděte pravděpodobnější. Sama o sobě však nepředstavuje absolutní záruku.
Je proto důležité rozlišovat mezi předpokládaným pohlavím na základě inkubačních teplot a skutečným určením pohlaví podle vyvinutých anatomických znaků.
Zodpovědný chovatel by měl zákazníkovi tuto skutečnost vysvětlit a neslibovat něco, co v daném věku želvy nelze bezpečně ověřit.
Pro budoucího majitele je mnohem důležitější, aby si pořídil zdravou želvičku, která má správné podmínky pro další vývoj.
Závěrem
Z vlastní dlouholeté chovatelské zkušenosti doporučuji při výběru mladé želvičky upřednostnit její zdravotní stav, správný vývoj a podmínky chovu.
Pohlavní znaky se u mladých jedinců postupně zvýrazňují s přibývajícím věkem a velikostí. Není proto důvod na určení pohlaví u malých želviček spěchat.
Pamatujte, že u mladé suchozemské želvy je důležitější její zdraví a správný vývoj než předčasná snaha zjistit, zda z ní vyroste samec, nebo samice.